4. Lov půdního hmyzu prosíváním

V této části seriálu o sběru hmyzu bude pojednáno o odchytávání druhů hmyzu, které žijí nebo se vyvíjejí či jen ukrývají v půdním prostředí. Hmyz se může vyskytovat ve všech půdních horizontech. Nejčastěji ho však nalezneme v nadložním organickém materiálu (horizonty opadanky, drti a měli) a v horizontech organo-minerálních. Metod, jak jedince hmyzu z půdy získat, je povícero. Liší se od sebe časovou i technickou náročností.

Sběr prosívadlem

Navazujeme na metodu sbírání hmyzu pohybujícího se po půdním povrchu pomocí půdních pastí, popsanou v předešlé části. Pomineme-li metodu individuální, kdy z materiálu (hrabanky, půdy) vybíráme ručně jedince hmyzu, je primární entomologickou metodou prosev materiálu pomocí prosívadel.

Prosívadlo se skládá z dlouhého pytle – rukávu, k jehož vrchní části je připevněn kruhový rám a v horní třetině síto. Spodní strana pytle je uzavřena a hromadí se zde prosev. Průměr ok síta je různý, závisí na velikosti hmyzích jedinců i na druhu prosívaného materiálu.

Postup při prosívání je následující: jednou rukou přidržujeme rám prosívadla a rukou druhou do něj vkládáme prosívaný materiál. Druhou rukou zároveň krouživými pohyby s materiálem pohybujeme na sítu a tím ho prosíváme. Hmyz získáváme samotným prosíváním, kdy jsou jedinci zachyceni na sítu. To platí především pro imága a larvy brouků větších rozměrů (Coleoptera). Ostatní druhy hmyzu propadávají sítem a zůstávají v prosevu.

Prosívadlo 8x8 mm

Extraktory pro zpracování hmyzu

Abychom získali menší druhy hmyzu, které ulpěly v prosevu, musíme ho dále zpracovat. Nástroje, které ke zpracování používáme, se nazývají extraktory. Při zpracování prosevů využíváme dvou základních metod:

1. Reakce živočichů na vlhkost substrátu

Hmyz má při vysychání substrátu tendenci uchylovat se do míst s vyšší vlhkostí, v praxi to znamená do spodních vrstev půdy. Ke zpracování prosevu touto metodou se využívá xeroeklektor a zařízení nazvané Berleseho a Tullgrenův extraktor. Obě zařízení využívají výše popsaného principu.

Rozdíl mezi nimi je v tom, že u xeroeklektoru se tak děje přirozeně, kdežto Berleseho a Tullgrenův extraktor využívá zdroje tepla (žárovka). Hmyz postupně uniká z vysychajících vrstev materiálu tak dlouho, až nemá kam uniknout a padá do nádoby na spodu zařízení s fixační kapalinou. Získáváme imága i larvy zastoupených druhů hmyzu, larvám v prosevu však zabraňuje tato metoda dalšímu vývoji.

2. Reakce živočichů na světlo

Zařízení k odchytu se nazývá fotoeklektor. Prosev je uzavřen do temna (krabice, bedny) a je ponechán pouze jeden únikový otvor, který je doplněn osvětlovacím tělesem. Hmyz je lákán světlem, uniká otvorem v nádobě, ale ten je slepý a vyúsťuje v nádobu s fixační kapalinou.

Tato metoda je oproti prvně jmenované vhodná k získání imág více druhů hmyzu. Je to proto, že prosev můžeme držet delší dobu ve vlhkém stavu a poskytnout tak čas larválním stádiím se vyvinout v dospělce. To u prvně jmenované metody možné není. Postupně tak získáváme imága hmyzu s rozdílnou dobou vývoje.

Závěrem

Pro efektivní zpracování prosevů v extraktorech je nutné jej (i vícekrát) promíchat v intervalu jednoho až dvou dnů – získáte tak mnohem více jedinců.

Mezi skupiny hmyzu, které prosíváním můžeme získat, patří drabčíkovití (Staphylinidae) a střevlíkovití (Carabidae). Z ostatních skupin členovců jsou to například stejnonožci (Isopoda) či chvostoskoci (Collembola).

Místo odběru materiálu pro prosívání pak volíme podle skupiny hmyzu, kterou plánujeme sbírat. Fytofágy dřevin tak získáme z hrabanky a půdy pod jejich větvemi. Prosívat můžeme i jiný materiál než je hrabanka a půda. K získání koprofágního hmyzu se prosívá trus, k získání nidikolního hmyzu lze prosívat hnízda drobných savců a ptáků.

Autor: David Mazáč